A jak to bude zítra?

Nemohla jsem si nevšimnout, že s názvy mých článků to jde poslední dobou dost z kopce. Nevím, jak je to možné, vždycky vymyslým nějaký název, který je a vlastně není o daném tématu. Je to zvláštní, ale neovlivním to. Vždycky tak 5 sekund přemýšlím, jak to asi nazvu, pak mi něco blýskne hlavou a BOOM... Hned je to tam! Pak si jen tak prohlížím starší články a dumám nad tím, kdo tomu asi mohl dát tak podivný název? No, kdo asi?! To je jedno, pojďme se bavit o středních. Jsem teprve v osmičce (Ačkoli mnozí mě tipují na střední, pár jedinců dokonce i 20 +... Nechápu!), ale už se musím začít rozhodovat. Přece nechci dopadnout jako letošní deváťáci, kteří nemají ani teď ponětí, kam půjdou a přihlášky poslali jen tak náhodně, nebo maximálně podle rodičů a učitelů. Jak se ale mám rozhodnout? V dnešní době, když polovinu studentů ze střední vyhodí a ta druhá potom nenajde práci kvůli velkému zájmu! Jak se mám sakra rozhodnout? Podle školní poradkyně bych měla jít na ekonomku. Známky mám docela slušné, úspěšně si udržuji vyznamenání. Intr nepřipadá v úvahu, mám přece psa a spoustu známých tady! To by prostě nešlo! Takže se mi výběr zužuje na nejbližší město. Co tam vlastně je? Zdravotka. To je podle mamky i učitelů blbost a prý mám navíc. To nevím, jak můžu mít ze zdarvotky na víc, ale dobře. Nebudu to řešit, zdravotku stejně nechci. Otřásám se husí kůží už jen při pouhé zmínce o pitvání žab, stavbě lidského srdce nebo snad dnešnímu obědu ve škole - srdci na smetaně. Je mi z toho špatně! Ne, tam bych nepřežila ani 5 vteřin. Tak pojďme dál. Zemědělka. Mám tam spoustu bratránků a sestřenek, mamka byla na téhle škole a původně se mě tam taky snažila dotlačit. Naše třední (doteď jsem jí za to nesmírně vděčná!) jí to naštěstí rozmluvila, uff. Pak je tam ta ekonomka (obchodka). To je podle učitelů to pravé pro mě. Všichni tvrdí: "Hanka? Hmm, ekonomku nebo gympl, ale spíš tu ekonomku." A to, že matiku upřímně nenávidím už víte? Jasně, matika mi jde, alespoň do té doby, kdy se věnujeme normálním příkladům na rovnice a nerovnice a neřešíme geometrii. Pak jsem nahraná! A ten gympl? Ten mi připadá nejpravděpodobnější, ale mám strach, že to nebudu zvládat a na vysoké to už tuplem nezvládnu. Co pak? Jen s gymplem bych se mohla jít tak maximálně klouzat. A i kdybych to náhodou všechno zvládla a úspěšně prošla střední i vysokou školou (v mém případě obor psychologie nebo něco, z čeho bych mohla být navinářka... Hodně trapné sny!), neměla bych žádnou práci. Proč? Protože drtivá většina studentů studuje psychologii anebo usiluje o povolání jako novinář. Já bych se v takovém světě ztratila! A nic jiného mě prostě nebaví a nijak extrémně mi ani nejde. Dokonce, podle mých osobních výzkumů, téměř všichni slavní teenageři z ČR nebo snad jen potomci slavných osobností v ČR půjdou na psychologii. Vždyť já bych skončila jako popelářka! Dobře, tak trochu přeháním. Ale už mě dost stresují ty neustálé řečičky učitelů, pořád samé: "Musíte se víc učit, jestli chcete být... SCIO testy letos nezvládl skoro nikdo! Jsem zvědavý/á, jak je zvládnete vy!... Zrovna včera jsem mluvil/a s jedním svým bývalým studentem, co je teď na střední. Prý se zatím drží, ale vyhodili už skoro celou třídu!..." Je toho prostě moc, nedokážu se rozhodnout. Ale i podle všech psycho-testů, co jsem si dělala, bych měla být psycholožka, poradce nebo novinářka. A když dokázala jít na gympl kámoška s jednou 4 už v 5. třídě a pořád se úspěšně drží, proč bych to neměla zvládnout já s vyznamenáním? Zvláštní nad tím takhle přemýšlet, ale mám strach. Mám strach, že se rozhodnu špatně a pak si to budu celý život vyčítat. Co mám dělat?

...