Úvaha - Je dospívání složité umění?

Napsal Rikatoka (») 16. 4. 2013 v kategorii Slohovky do školy, přečteno: 2468×
rvani_2.jpg

Konečně jsem dopsala slohovou práci (úvahu) na zítřek do školy. Úvahy psát neumím, takže nakonec sešlo z mého původního plánu napsat na všech 5 zadaných témat a pak se rozhodnout pro tu nejlepší. Nakonec jsem vybrala tuhle, řekla bych, že je to nejvhodnější (nejvíc se rozepíšu). Není to nic moc, trochu jsem to upravila, tak snad se bude líbit nejen vám, ale hlavně naší češtinářce... Držte mi palce! :-)

Každý byl někdy teenager a každý si tím prošel. Čím? To záleží na podnebí. Teď nemyslím podnebí venku, ale domácí podnebí, jestli mi rozumíte. Naše chování z velké části ovlivňují rodiče a naše hádky s nimi, ale i jejich vzájemné rozepře. Potom také záleží na vzájemném porozumění se sourozenci, přáteli, vztah ke svému bydlišti, ke škole… Hodně faktorů ovlivňuje naše nepřirozené chování. V jednom kuse máme obrovský vztek, nejraději bychom utekli z domova, pryč od toho všeho, a už se nikdy nevraceli, připadá nám, že nás nikdo nemá rád, zdá se nám, že jsme jediní nenormální, připadáme si oškliví, nepotřební a takhle malincí! Tak se cítí snad všichni. Nám, teenagerům, připadá téměř nemožné porozumět si s rodiči a je jedno, jestli jde o večeři, úkol na matematiku anebo snad vysněný koncert v hlavním městě. Já se na to snažím nahlížet i z jejich pohledu a hodně toho tolerovat, jenže občas už to prostě nejde. Ať na to koukám, jak chci, stále mi připadá život nefér. Já musím pořád s něčím pomáhat a můj mladší bratr nikdy! To já jsem ta, co s mamkou vaří, uklízí, myje nádobí atd., zatímco můj bráška je s kamarády venku! Mým rodičům to ale nepřipadá nespravedlivé, vždyť je to jejich „Jeníček“! Občas mi připadá, jako bych tu byla navíc, jako bych tu přebývala a byla jen na obtíž… Jsem paranoidní? Co myslíte? Jistě, jsem tu jen na obtíž! Ale ne, nebuďme pesimisté, tak to přece není! Jen mám občas takové zvláštní pocity, kdy bych nejraději všechny zabila a pak radši zešílela. Zní to všechno tak šíleně! Také se vám zdá, že jste úplně jiní, než vaši sourozenci/kamarádi? Já si připadám jako úplný opak svých rodičů a sourozence. Zatímco oni si povídají a smějí se, já na ně jen koukám, zda jsou normální. Tak je to u nás pořád! Nechápu, jak mezi námi může být tak obrovský rozdíl! Není to dávno, co jsem se strašně pohádala s rodiči. Tehdy jsem vzala psa, vodítko, bundu a tenisky a šla jsem. Šla jsem a šla a šla a šla, až mě začaly bolet nohy. Doteď nevím, co jsem vlastně měla v plánu, jen si vybavuji ukrutný vztek na rodiče. Po několika kilometrech jsem dostala chuť na čaj a tak jsem se vrátila. Já jsem se vrátila kvůli žízni! Nebo snad kvůli rodičům a žízeň mě jen donutila se otočit? Těžko říct. Dorazila jsem domů až za tmy, naši si ani nevšimli mého náhlého zmizení. Zrovna večeřeli. (Jak by si toho také všimli, když spolu zásadně nevečeříme?!) Tolikrát jsem se snažila zapomenout na všechny trable a podívat se na sebe očima svých rodičů. Ale marně! Nejde to! Neví toho o mně ani půlku, nezajímají se o mě. S porovnáním ostatních stejně starých teenagerů mám sice dovolené úplně všechno (Můžu si jet autobusem na druhý konec republiky, když si to domluvím, můžu jít na všechny koncerty, na všechny akce, můžu být venku až do noci…), ale není to ono. Jsem samozřejmě moc ráda, že naši nejsou takoví, aby mi volali každých 10 minut, když někam vyrazím. Ví, že se mi nic nestane a znají mě. V čem je tedy problém? Nezajímají se o mě! Nedivím se, mám šíleného bratra, se kterým rodiče tráví všechen volný čas, který by správně měli rozdělit mezi nás oba, ale to oni nedělají. Jsou stále s ním, já se s rodiči vidím maximálně tak při víkendových obědech. To nepřeháním! Pak se ale nesmím divit, že o mně naši vůbec nic nevědí. Neví, co dělám ve volném čase, neví nic, vůbec nic! Je mi to moc líto, že si nerozumíme, že si nemáme o čem povídat… Hodně se snažím vymýšlet nějaké společné aktivity, například procházky nebo rodinný večer u filmů… Myslíte, že to u nás někdo ocení? To jste na omylu! Mladší bratr se odejde na něco dívat k sobě, taťka samozřejmě k němu a mamka se mnou zůstane jen ze soucitu a to tak do půlky filmu. To v tom lepším případě, v horším případě mé snahy vůbec nikdo neocení a každý si jde po svém. Já to samozřejmě respektuju, ale zamrzí to. Už nevím, co mám dělat. Kdybych byla na místě svých rodičů, víc bych se zajímala o své děti. Mít mě jako dceru je pro mě tak trochu nepředstavitelné, ale přesto myslím, že by se to dalo zvládnout. Nejsem z těch, co vyvádějí kvůli všemu. Jen mě mrzí, že na sebe všichni nemáme čas. Jsme spolu v domě a přitom jsme každý sám. Zvláštní. Naši nikdy nemají čas, proto se vždycky zašiju u sebe v pokoji, pustím si rádio co nejvíce nahlas, aby bylo alespoň trochu poznat, že jsem tady, vytáhnu počítač a píšu. Nebo vezmu svého psa a jdeme ven. To jsou takové ty únikové body, kterými to vždycky zachráním. Pak taky často hledám útočiště u prarodičů, ti mají vždycky čas! S malou sestřenicí býváme venku denně! Ale to není ono! Snažím se rodičům pomáhat, jak nejvíc to jde, ale oni to nikdy neocení. Proč? To kdybych věděla! Jediné co vím je, že kdyby naši chtěli, vycházeli bychom spolu více než dobře. Oni ale nemají čas a ani chuť se se mnou bavit, zajímat se o mě... Pak je to těžké! Je až s podivem zvláštní, jak se svět změnil. Kdysi si byli všichni tak nějak blíž a ani se tolik nehádali. V dnešní době ale můžeme strávit celý den s rodinou a stejně se o sobě nedozvíme vůbec nic! Jsem uzavření do sebe a rodiče se v nás nevyznají. Tak to je! Snažíme-li se jim ale otevřít, neocení to! Tohle nemá řešení...

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Zuzka z IP 85.13.91.*** | 17.4.2013 14:24
napiš mi prosím až budeš na skypesmile
Rikatoka | 17.4.2013 17:40
Jasně smile
sokolka z IP 89.177.230.*** | 6.8.2014 22:17
Je a hodně složité. Jako teenager jsem chtěla fungovat hlavně bez rodičů a klidně bydlet v kontejneru smile
www.pegascontainer.cz/


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel pět a deset