Taaakže si to shrneme... Každej normální člověk na téhle (važte si slov téhle, tento atd., nebo začnu používat tuten, tuta, tuty, jak je na klatovsku známo... :-)) planetě si občas potřebuje dát pár dní volna. Samozřejmě se to dá pochopit u lidí, kteří např. střídají každý týden noční s ranní, do toho odpolední apod.. Ale přeci jen to zní trochu divně, když to volno potřebuje čtrnáctiletá puberťačka. No řekněte, potřebuje ho vlastně vůbec?!
Jasně, je to blbost, ale já fakt celý víkend jenom lenošila, dokonce jsem vynechala i denní rituál (procházku se psem). Tak to už je fakt co říct! Nejsem nemocná? No, o víkendu se to zdálo jen jako normální kašel a rýma, teplota žádná, neboť mám v průměru kolem 35°, takže když se dostaví třeba jen 37, už jsem na nemocnici :-). Ale ne, tentokrát spíš zima, protože teplota klesla i pod 35°. OK, v pondělí jsem doma, pohoda, ta rýma je normál, už jsem zvyklá a ten kašel brzy přejde... Alespoň vynechám den školy... Zlatý voči! V úterý (jakože dneska), mě mamka tahne na krční, že se ten kašel nějak neléčí. Jdu nerada, ale uznávám, že na tom něco bude, tak ani neprotestuji. U doktorky se dozvím něco nepředstavitelnýho. Normálně mi dala antibiotika.. Hele, vždyť mi skoro nic není, trochu (trochu víc) sice pokašlávám, jinak celkem pohoda! No, takže z jednoho dne ulejvárny doma u PC se vyklubal týden ulejvárny, zato v posteli s knížkou (nic proti) a nejmíň tunou (a to nepřeháním) polštářů a dek... Do toho pít denně tu hnusnou Vincentku (bleee...) a k tomu čaje, čaje, čaje... Jasně, čaj je dobrá věc, tedy pokud ho máte jednou denně k snídani, ale co mají říkat lidé (jako třeba teď já), kteří musí těch čajů denně vypít milion?! Sakra, ten život je někdy ale...
2025 ©